pondělí 21. října 2013

Půdy České republiky



Pro vznik půdy má velký význam: geologická stavba podloží, členitost reliéfu, podnebí a vegetace.
Podle zrnitosti půdy (obsahu pískových zrn v půdě či obráceně jílu) dělíme půdy na tyto skupiny = půdní druhy
·        Lehké půdy – obsah jílu je do 20 %
o   písčité, Polabí a Dolní Morava, Děčínská vrchovina, málo úrodné
o   hlinitopísčité – vyšší úrodnost, pahorkatiny a vrchoviny České vysočiny
·        Střední půdy – množství jílu do 30 – 45 %
o   Hlinité – nejúrodnější, Česká tabule, Moravské úvaly
o   Písčitohlinité
·        Těžké půdy – obsah jílu je větší než 45%
o   Jílovitohlinité – převážně ve Vnějších Karpatech, po odvodnění vhodné pro zemědělství
o   Jíly – zemědělsky nevyužívatelné, Vnější Karpaty, Polabí, pánve

Podle uspořádání jednotlivých horizontů (vrstev) půdy, které mají odlišné vlastnosti určujeme půdní typy. Na základě tohoto dělení vymezujeme v ČR tyto velké skupiny typů půd:
  • Černozemě – typické půdy stepí, vyskytují se v nížinách a teplejších podmínkách. Mají mocný humusový horizont, jsou bohaté na živiny a vysoce úrodné. Pěstují se na nich náročné plodiny (kukuřice, pšenice, cukrová řepa).
    • Povltaví, Poohří a Polabí, Hornomoravský a Dyjskosvratecký úval
  • Hnědozemě – lemují oblasti černozemí. Patří ke středně úrodným půdám. Jsou to typické půdy pahorkatin.
  • Podzolové půdy a kambizemě (hnědé lesní půdy)  - zaujímají téměř polovinu plochy státu. Typické pro tyto půdy je vyplavování živin z horních vrstev do spodních horizontů. Podzoly jsou průměrně úrodné. Jsou to typické půdy vrchovin.
    • Vyšší oblasti České vysočiny.
  • Nivní půdy – rozšířené podél řek, jsou pravidelně zvlhčovány prosakující vodou z řek.
  • Rendziny – půdy v krasových oblastech na vápencích. Nevhodné pro zemědělství. Výskyt luk a lesů.
  • Zamokřené půdy (gleje, pseudogleje) – občas či trvale převlhčené spodní a podzemní vodou. Pro zemědělství je nutné meliorace a zlepšení propustnosti.