pondělí 11. dubna 2011

Pojmy Evropa - 7. třída, Zeměpis

Moře
Severní, Norské, Baltské, Středozemní, Jaderské, Egejské, Marmarské, Azovské, Černé, Kaspické
Zálivy
Biskajský, Botnický, Finský
Průlivy
La Manche, Gibraltarský, Bospor, Dardanely
Ostrovy
Grónsko, Island, Faerské, Anglie, Man, Irsko, Baleárské, Malta, Korsika, Sardinie, Sicílie, Kréta, Kypr
Poloostrovy
Pyrenejský, Apeninský, Balkánský, Skandinávský, Kola, Peloponés
Pohoří
Alpy, Sierra Nevada, Pyreneje, Apeniny, Dolomity, Dinárské hory, Karpaty, Skandinávské pohoří, Skotská vysočina, Ural, Pindos
Vrcholy
Mt. Blanc (4807 m), Mulhacen, Pico de Aneto, Gerlachovský štít, Goldhopiggen, Ben Nevis, Olymp, Pico de Teide
Řeky
Tajo, Ebro, Rhona, Loira, Garone, Seina, Temže, Rýn, Dunaj, Labe, Odra, Visla, Pád, Tibera, Dráva, Dněpr, Don, Volha, Severní Dvina
Jezera
Ladožské, Oněžské, Bodamské, Ženevské, Balaton, Vanern


Pro základní orientaci to bohatě postačí. Připravte se, že nemusí jít ryze o zanesení pojmu do slepé mapy, ale taky o výroky s odpovědí ANO, NE.


Příjemné učení a pamatujte: "Děláte to pro sebe!" 

středa 6. dubna 2011

Průmysl světa

Průmysl je hybatelem světových ekonomik. Na něm je závislý celý sektor služeb a tudíž i celá společnost. Průmysl je součástí sekundéru (sekundární sektor hospodářství) s výjimkou těžby, která se nachází na rozhraní priméru a sekundéru.


Historie – snad vás to nezabije
Počátky průmyslu jsou spojovány se vznikem manufaktur (co je to manufaktura víš z dějepisu). Na přelomu 18. a 19. století dochází v Anglii k první průmyslové revoluci (opět zalistuj v dějepise). Postupně se průmyslová revoluce rozšiřuje do celé Evropy i světa. S vynálezem spalovacího a elektrického motoru na přelomu 19. a 20. století dochází k tzv. druhé průmyslové revoluci. Začíná se hovořit o industriální společnosti (industry (anj.) = průmysl). Během 20. stol. vstupují do průmyslové výroby nové vědecké poznatky. Rozvíjí se jaderná energetika, chemie, letectví, automobilismus a především počítačový průmysl. Na konci 20. Století již hovoříme o informační společnosti. Klesá zaměstnanost v průmyslu u vyspělých zemí (lidé více pracují ve službách, jejich práci v průmyslu nahrazují stroje a počítače) a hovoříme o postindustriálním období.


Rozmístění průmyslu
Aby mohl někde vzniknout průmyslový závod (= nejmenší průmyslová jednotka) musí území splňovat určité požadavky, kterým říkáme lokalizační faktory. Ty jsou pro jednotlivé obory různé. Jen příklad:
- Chemický průmysl – nutnost dostupnosti vody
- Hutnický průmysl – blízkost surovin či uhlí
- Automobilový průmysl – dostatek pracovních sil
- Spotřební průmysl – blízkost velkého trhu (město) aj.
Lokalizační faktory se mění v čase s tím, jak se mění obory výroby v daném závodě. Faktory také nepůsobí samostatně, ale vždy jako celek. Výsledkem působení faktorů je koncentrace průmyslové výroby do průmyslových areálů, či specializace průmyslu v dané oblasti na jeden obor (př. Ostravsko – specializace na hutní průmysl).


Průmyslové oblasti světa
Pro průmysl je charakteristické, že se soustředí do oblastí s nejvýhodnějšími podmínkami. Tato seskupení nazýváme koncentrace průmyslu. Dnes se průmysl koncentruje na okrajích městských aglomerací, kde vznikají tzv. průmyslové zóny (nově i u Kyjova). Pokud je soustředění průmyslu zvlášť velké (třeba kolem několika blízkých měst) hovoříme o světových průmyslových oblastech. Takovéto najdeme na severovýchodě USA, v západní Evropě od Anglii až po Francii přes Německo a Benelux (tzv. Evropský Modrý banán) či v Japonsku. Všechny tyto oblasti označujeme jako tradiční nebo jako staré. Rozvíjeli se na těžkém průmyslu a až v posledních letech se přeměňují na průmysl lehký. (co je lehký a těžký viz dále). Při přeměně průmyslové výroby dochází k často k opuštění starých továren a vzniku opuštěných průmyslových areálů, tzv. brownfields. Dnes je trendem tyto oblasti obnovovat (jako Vaňkovku třeba).
Nové průmyslové oblasti byly hned od počátku zaměřeny na lehký průmysl s moderními technologiemi. Hovoříme o nově industrializovaných zemích (Asijští draci).


Rozdělení průmyslu – aby toho nebylo moc tak v odrážkách


Dělení první:
  • Těžební průmysl – získává suroviny
  • Zpracovatelský průmysl – zpracovává suroviny na výrobky
  • Energetika – výroba el. energie, její doprava, ale i doprava tepla či plynu


Dělení druhé
  • Těžký průmysl – produkty tohoto průmyslu slouží k další výrobě či k získávání surovin (zemědělské stroje, stroje v továrnách, těžební stroje …)
  • Lehký, spotřební, průmysl – výrobky tohoto průmyslu jdou přímo ke konečným uživatelům.
  • Hi.tech průmysl – to je ten, ve kterém je při výrobě užíváno nejmodernějšch technologií ze všech oblastí vědy a techniky.


Dělení třetí – nejdelší
  • Těžební průmysl – zabývá se těžbou surovin. Suroviny se dělí na paliva (ropa, zemní plyn, uhlí), rudy (železná ruda) a nerudné suroviny (písky, kámen).
    • Zdroje většiny surovin jsou vyčerpatelné => lidstvo hledá možné náhrady.
    • Většina surovin se musí někam dopravit => silné nároky na dopravu.
    • Těžba paliv – dříve dřevo, pak uhlí a dnes ropa. Oblasti těžby ropy – Blízký Východ, Severní Amerika, Rusko, v Evropě Severní moře. Stejně jako z kvalitního uhlí se kvalitní ropa využívá třeba k výrobě léčiv nebo kosmetiky.
    • Těžba rud – zlato, železná ruda, bauxit. Hodně se těží v Číně, Rusku, Brazílii, Austrálii, USA či v Peru.
    • Nerudy – můžeme je dělit pro chemický průmysl (fosfáty, síra, soli); stavební suroviny (kámen, vápenec, písek) či na suroviny pro sklářský a keramický průmysl (sklářské písky, keramické jíly, kaolín).
    • Těžba surovin výrazně přispívá k devastaci krajiny. Je snahou společnosti o rekultivaci (obnovení) krajiny.
  • Hutnický průmysl – zpracovává rudy a vyrábí kovové materiály. Dělí se na: hutnictví železa (výroba oceli, drátů, kolejnic ...) a hutnictví neželezných kovů (hliník), které je velmi náročné na energii.
  • Strojírenský průmysl – považuje se za nejdůležitější průmyslové odvětví. Najdeme jej především ve vyspělých zemích. Zahrnuje široké spektrum výroby a najdeme jej v blízkosti velkých měst.
    • Těžké strojírenství – vyrábí další stroje
    • Lehké strojírenství – produkuje spotřební zboží (třeba nářadí)
  • Chemický průmysl – řada výrob a oborů. Petrochemie zpracovává ropu. Anorganická chemie vyrábí kyseliny, které slouží např. k výrobě hnojiv či čistících prostředků. Organická chemie produkuje plasty. Farmaceutický průmysl vyrábí léky. Chemický průmysl najdeme většinou v blízkosti města a vodních zdrojů.
  • Průmysl stavebních hmot – zajišťuje výrobu stavebních materiálů. Vyskytuje se většinou v místě těžby.
  • Spotřební průmysl
    • Dopravní strojírenství – prodělává velký rozmach.
    • Potravinářský průmysl – silná vazba na zemědělství, celá řada oborů (mlékárny, masokombináty, pivovary, cukrovary, konzervárny). Koncentrace do městských aglomerací.
    • Textilní průmysl – nejstarší průmyslové odvětví. Zpracovává přírodní suroviny (bavlna, len, hedvábí, vlna) a v dnešní době i suroviny umělé. V současné době koncentrace z tradičních zemí do nových zemí s levou pracovní silou.
    • Oděvní průmysl – navazuje na textilní. Jeho centra nejdeme v tradičních zemích, i když výrobky většinou pochází z levných zemí.
    • Výroba skla, keramiky a porcelánu – stále zůstává doménou tradičních zemí. V Evropě je velké tradice sklářství.
  • Energetika – zabezpečuje výrobu a rozvod elektrické energie, páry, plynu a tepla. Nejvíce elektrické energie je získáváno v tepelných elektrárnách (USA, ČR, Německo, Čína, Rusko). Velký význam mají jaderné elektrárny (USA, Francie, Litva) či vodní (Rakousko, Norsko).
    • Tepelné elektrárny – silně znečišťují životní prostředí. Palivem je hnědé uhlí či zemní plyn. Náročné na dopravu, budovány v místech těžby.
    • Atomové (jaderné) elektrárny – spotřebují velké množství vody (stavba v blízkosti řeky, či přehrady). Problém s uskladněním jaderného odpadu a selhání s následnou havárií. Budovány v geologicky klidných oblastech.
    • Vodní elektrárny – velmi levná el. energie. Nutnost dostatku vody, velkého spádu řeky a stálá vodnatost. Využití v horských oblastech (Alpy, Skandinávie). Kde není dostatečný spád řeky, dochází ke stavbě přehradních nádrží s vodní elektrárnou pod hrází.
    • Alternativní zdroje energie – prozatím nejsou schopny nahradit klasické zdroje. Mezi alternativní řadíme přílivové elektrárny, sluneční elektrárny, geotermální či populární větrné. S postupným ubýváním surovin jejich význam poroste.
Bonus na závěr:
K některým odvětvím průmyslu byste měli znát alespoň jednoho světového a jednoho českého zástupce. Neříkám, že je to povinnost, ale patří to k rozhledu moderního člověka. A vy přece chcete být moderní. Tak proč nevědět, kdo je to Texaco, Exxon či Mittal Steal, že?