Průmysl světa

Průmysl je hybatelem světových ekonomik. Na něm je závislý celý sektor služeb a tudíž i celá společnost. Průmysl je součástí sekundéru (sekundární sektor hospodářství) s výjimkou těžby, která se nachází na rozhraní priméru a sekundéru.


Historie – snad vás to nezabije
Počátky průmyslu jsou spojovány se vznikem manufaktur (co je to manufaktura víš z dějepisu). Na přelomu 18. a 19. století dochází v Anglii k první průmyslové revoluci (opět zalistuj v dějepise). Postupně se průmyslová revoluce rozšiřuje do celé Evropy i světa. S vynálezem spalovacího a elektrického motoru na přelomu 19. a 20. století dochází k tzv. druhé průmyslové revoluci. Začíná se hovořit o industriální společnosti (industry (anj.) = průmysl). Během 20. stol. vstupují do průmyslové výroby nové vědecké poznatky. Rozvíjí se jaderná energetika, chemie, letectví, automobilismus a především počítačový průmysl. Na konci 20. Století již hovoříme o informační společnosti. Klesá zaměstnanost v průmyslu u vyspělých zemí (lidé více pracují ve službách, jejich práci v průmyslu nahrazují stroje a počítače) a hovoříme o postindustriálním období.


Rozmístění průmyslu
Aby mohl někde vzniknout průmyslový závod (= nejmenší průmyslová jednotka) musí území splňovat určité požadavky, kterým říkáme lokalizační faktory. Ty jsou pro jednotlivé obory různé. Jen příklad:
- Chemický průmysl – nutnost dostupnosti vody
- Hutnický průmysl – blízkost surovin či uhlí
- Automobilový průmysl – dostatek pracovních sil
- Spotřební průmysl – blízkost velkého trhu (město) aj.
Lokalizační faktory se mění v čase s tím, jak se mění obory výroby v daném závodě. Faktory také nepůsobí samostatně, ale vždy jako celek. Výsledkem působení faktorů je koncentrace průmyslové výroby do průmyslových areálů, či specializace průmyslu v dané oblasti na jeden obor (př. Ostravsko – specializace na hutní průmysl).


Průmyslové oblasti světa
Pro průmysl je charakteristické, že se soustředí do oblastí s nejvýhodnějšími podmínkami. Tato seskupení nazýváme koncentrace průmyslu. Dnes se průmysl koncentruje na okrajích městských aglomerací, kde vznikají tzv. průmyslové zóny (nově i u Kyjova). Pokud je soustředění průmyslu zvlášť velké (třeba kolem několika blízkých měst) hovoříme o světových průmyslových oblastech. Takovéto najdeme na severovýchodě USA, v západní Evropě od Anglii až po Francii přes Německo a Benelux (tzv. Evropský Modrý banán) či v Japonsku. Všechny tyto oblasti označujeme jako tradiční nebo jako staré. Rozvíjeli se na těžkém průmyslu a až v posledních letech se přeměňují na průmysl lehký. (co je lehký a těžký viz dále). Při přeměně průmyslové výroby dochází k často k opuštění starých továren a vzniku opuštěných průmyslových areálů, tzv. brownfields. Dnes je trendem tyto oblasti obnovovat (jako Vaňkovku třeba).
Nové průmyslové oblasti byly hned od počátku zaměřeny na lehký průmysl s moderními technologiemi. Hovoříme o nově industrializovaných zemích (Asijští draci).


Rozdělení průmyslu – aby toho nebylo moc tak v odrážkách


Dělení první:

• Těžební průmysl – získává suroviny
• Zpracovatelský průmysl – zpracovává suroviny na výrobky
• Energetika – výroba el. energie, její doprava, ale i doprava tepla či plynu

Dělení druhé

• Těžký průmysl – produkty tohoto průmyslu slouží k další výrobě či k získávání surovin (zemědělské stroje, stroje v továrnách, těžební stroje …)
• Lehký, spotřební, průmysl – výrobky tohoto průmyslu jdou přímo ke konečným uživatelům.
• Hi.tech průmysl – to je ten, ve kterém je při výrobě užíváno nejmodernějšch technologií ze všech oblastí vědy a techniky.

Dělení třetí – nejdelší

• Těžební průmysl – zabývá se těžbou surovin. Suroviny se dělí na paliva (ropa, zemní plyn, uhlí), rudy (železná ruda) a nerudné suroviny (písky, kámen).
• Zdroje většiny surovin jsou vyčerpatelné => lidstvo hledá možné náhrady.
• Většina surovin se musí někam dopravit => silné nároky na dopravu.
• Těžba paliv – dříve dřevo, pak uhlí a dnes ropa. Oblasti těžby ropy – Blízký Východ, Severní Amerika, Rusko, v Evropě Severní moře. Stejně jako z kvalitního uhlí se kvalitní ropa využívá třeba k výrobě léčiv nebo kosmetiky.
• Těžba rud – zlato, železná ruda, bauxit. Hodně se těží v Číně, Rusku, Brazílii, Austrálii, USA či v Peru.
• Nerudy – můžeme je dělit pro chemický průmysl (fosfáty, síra, soli); stavební suroviny (kámen, vápenec, písek) či na suroviny pro sklářský a keramický průmysl (sklářské písky, keramické jíly, kaolín).
• Těžba surovin výrazně přispívá k devastaci krajiny. Je snahou společnosti o rekultivaci (obnovení) krajiny.
• Hutnický průmysl – zpracovává rudy a vyrábí kovové materiály. Dělí se na: hutnictví železa (výroba oceli, drátů, kolejnic ...) a hutnictví neželezných kovů (hliník), které je velmi náročné na energii.
• Strojírenský průmysl – považuje se za nejdůležitější průmyslové odvětví. Najdeme jej především ve vyspělých zemích. Zahrnuje široké spektrum výroby a najdeme jej v blízkosti velkých měst.
• Těžké strojírenství – vyrábí další stroje
• Lehké strojírenství – produkuje spotřební zboží (třeba nářadí)
• Chemický průmysl – řada výrob a oborů. Petrochemie zpracovává ropu. Anorganická chemie vyrábí kyseliny, které slouží např. k výrobě hnojiv či čistících prostředků. Organická chemie produkuje plasty. Farmaceutický průmysl vyrábí léky. Chemický průmysl najdeme většinou v blízkosti města a vodních zdrojů.
• Průmysl stavebních hmot – zajišťuje výrobu stavebních materiálů. Vyskytuje se většinou v místě těžby.
• Spotřební průmysl
• Dopravní strojírenství – prodělává velký rozmach.
• Potravinářský průmysl – silná vazba na zemědělství, celá řada oborů (mlékárny, masokombináty, pivovary, cukrovary, konzervárny). Koncentrace do městských aglomerací.
• Textilní průmysl – nejstarší průmyslové odvětví. Zpracovává přírodní suroviny (bavlna, len, hedvábí, vlna) a v dnešní době i suroviny umělé. V současné době koncentrace z tradičních zemí do nových zemí s levou pracovní silou.
• Oděvní průmysl – navazuje na textilní. Jeho centra nejdeme v tradičních zemích, i když výrobky většinou pochází z levných zemí.
• Výroba skla, keramiky a porcelánu – stále zůstává doménou tradičních zemí. V Evropě je velké tradice sklářství.
• Energetika – zabezpečuje výrobu a rozvod elektrické energie, páry, plynu a tepla. Nejvíce elektrické energie je získáváno v tepelných elektrárnách (USA, ČR, Německo, Čína, Rusko). Velký význam mají jaderné elektrárny (USA, Francie, Litva) či vodní (Rakousko, Norsko).
• Tepelné elektrárny – silně znečišťují životní prostředí. Palivem je hnědé uhlí či zemní plyn. Náročné na dopravu, budovány v místech těžby.
• Atomové (jaderné) elektrárny – spotřebují velké množství vody (stavba v blízkosti řeky, či přehrady). Problém s uskladněním jaderného odpadu a selhání s následnou havárií. Budovány v geologicky klidných oblastech.
• Vodní elektrárny – velmi levná el. energie. Nutnost dostatku vody, velkého spádu řeky a stálá vodnatost. Využití v horských oblastech (Alpy, Skandinávie). Kde není dostatečný spád řeky, dochází ke stavbě přehradních nádrží s vodní elektrárnou pod hrází.
• Alternativní zdroje energie – prozatím nejsou schopny nahradit klasické zdroje. Mezi alternativní řadíme přílivové elektrárny, sluneční elektrárny, geotermální či populární větrné. S postupným ubýváním surovin jejich význam poroste.

Bonus na závěr:
K některým odvětvím průmyslu byste měli znát alespoň jednoho světového a jednoho českého zástupce. Neříkám, že je to povinnost, ale patří to k rozhledu moderního člověka. A vy přece chcete být moderní. Tak proč nevědět, kdo je to Texaco, Exxon či Mittal Steal, že?