Pro vznik půdy má velký význam: geologická stavba podloží,
členitost reliéfu, podnebí a vegetace.
Podle zrnitosti půdy
(obsahu pískových zrn v půdě či obráceně jílu) dělíme půdy na tyto skupiny
= půdní druhy
·
Lehké půdy – obsah jílu je do 20 %
o písčité,
Polabí a Dolní Morava, Děčínská vrchovina, málo úrodné
o hlinitopísčité
– vyšší úrodnost, pahorkatiny a vrchoviny České vysočiny
·
Střední půdy – množství jílu do 30 – 45 %
o Hlinité
– nejúrodnější, Česká tabule, Moravské úvaly
o Písčitohlinité
·
Těžké půdy – obsah jílu je větší než 45%
o Jílovitohlinité
– převážně ve Vnějších Karpatech, po odvodnění vhodné pro zemědělství
o Jíly
– zemědělsky nevyužívatelné, Vnější Karpaty, Polabí, pánve
Podle uspořádání jednotlivých horizontů (vrstev) půdy, které
mají odlišné vlastnosti určujeme půdní
typy. Na základě tohoto dělení vymezujeme v ČR tyto velké skupiny typů
půd:
- Černozemě – typické půdy stepí,
vyskytují se v nížinách a teplejších podmínkách. Mají mocný humusový
horizont, jsou bohaté na živiny a vysoce úrodné. Pěstují se na nich
náročné plodiny (kukuřice, pšenice, cukrová řepa).
- Povltaví,
Poohří a Polabí, Hornomoravský a Dyjskosvratecký úval
- Hnědozemě – lemují oblasti černozemí.
Patří ke středně úrodným půdám. Jsou to typické půdy pahorkatin.
- Podzolové půdy a kambizemě (hnědé
lesní půdy) - zaujímají téměř
polovinu plochy státu. Typické pro tyto půdy je vyplavování živin
z horních vrstev do spodních horizontů. Podzoly jsou průměrně úrodné.
Jsou to typické půdy vrchovin.
- Vyšší
oblasti České vysočiny.
- Nivní půdy – rozšířené podél řek,
jsou pravidelně zvlhčovány prosakující vodou z řek.
- Rendziny – půdy v krasových
oblastech na vápencích. Nevhodné pro zemědělství. Výskyt luk a lesů.
- Zamokřené půdy (gleje, pseudogleje)
– občas či trvale převlhčené spodní a podzemní vodou. Pro zemědělství je
nutné meliorace a zlepšení propustnosti.