Vodstvo České republiky

Povodí a úmoří

• Českou republikou prochází hlavní evropské rozvodí. Toto rozděluje stát na tři úmoří.
• Severního, Baltského a Černého moře.
• Největší plochu zabírá úmoří Severního moře (66,2%), do kterého se vlévá řeka Labe. K úmoří Černého moře patří oblast odvodňována řekou Moravou (24%) a k Baltskému moři odvádí vodu řeka Odra spolu s Lužickou Nisou (9,8% území státu).

Říční síť

•  Vodnost našich řek je převážně závislá na množství spadlých srážek –  679 mm/rok.
•  V ČR platí tzv. třetinové pravidlo.
•  Nevýhodou našich vodních toků je také jejich proměnlivá velikost průtoků či vodních stavů způsobená:
• Množstvím tajícího sněhu v jarních měsících.
• Zmrzlou a tudíž méně vsakujíc půdou v témže období.
• Vyššími teplotami v létě – výpar, vysychání toků.
• Vyšší absorpcí vody rostlinami ve vegetačním období.
•  Nejvyšší průtoky mají naše řeky v jarních měsících – vliv tajícího sněhu a silných dešťů.
•  Nejnižší průtok je naopak zaznamenán u horských toků na konci zimy, u ostatních toků na konci léta.
•  Naše říční síť je poměrně hustá (cca 770 m délky toku na 1 km2).
•  Různými vlivy jak přírodními, tak především zásahem člověka, se řeky zkracují a mění nejen tvar ale i průběh svého koryta.
•  Velikostí průtoků patří naše řeky ke středním až menším. Nejvodnatější je Labe (308 m3/s).
•  Vltava má pro srovnání o polovinu menší průtok než Labe, což je zhruba jen jedna tisícina velikosti průtoku Amazonky.

Jezera

Poměrně chudé zastoupení. Původem je můžeme dělit na:

•ledovcová (Černé, Čertovo, Prášilské, Laka, Plešné),

•krasová, hrazená (Mladotické jez.), rašelinná, v opuštěných říčních ramenech.

Jezero Laka - nejmenší se šumavských ledovcových jezer (aut. Wikimol, Wikipedia Commons)

 

Rybníky

• Budování rybníků má v ČR velkou tradici.
• Zakládány byly již v době Karla IV., největší rozkvět výstavby byl v 15. a 16. století.
• Z významných budovatelů je třeba znát Josefa Štěpánka Netolického.
• Významným činem bylo budování kanálů k zásobení rybníků vodou.

Přehrady

Zakládány s úmyslem ochrany před povodněmi. V pozdější a zvláště dnešní době přebírají tyto významy: zásobárny pitné a užitkové vody, energetické zdroje, doprava, rekreace.

Vodní nádrž Nové mlýny - prostřední část. (aut. Huhuleník, Wikipedia Commons)

Podzemní voda

• Velmi nerovnoměrné rozmístění. Velkou zásobárnou je okolí větších toků v nížinách a v oblastech propustných hornin (Česká tabule, Svitavská pahorkatina).
• Podzemní vody s vyšším obsahem určitých látek, plynů, či s vyšší teplotou nazýváme minerální. Minerální vody s teplotou nad 50°C označujeme jako vřídla.
• Asi nejznámějším typem podzemních vod jsou kyselky (minerální vody).

Půdy České republiky

Pro vznik půdy má velký význam: geologická stavba podloží, členitost reliéfu, podnebí a vegetace.

Podle zrnitosti půdy (obsahu pískových zrn v půdě či obráceně jílu) dělíme půdy na tyto skupiny = půdní druhy

·        Lehké půdy – obsah jílu je do 20 %

o   písčité, Polabí a Dolní Morava, Děčínská vrchovina, málo úrodné

o   hlinitopísčité – vyšší úrodnost, pahorkatiny a vrchoviny České vysočiny

·        Střední půdy – množství jílu do 30 – 45 %

o   Hlinité – nejúrodnější, Česká tabule, Moravské úvaly

o   Písčitohlinité

·        Těžké půdy – obsah jílu je větší než 45%

o   Jílovitohlinité – převážně ve Vnějších Karpatech, po odvodnění vhodné pro zemědělství

o   Jíly – zemědělsky nevyužívatelné, Vnější Karpaty, Polabí, pánve

Podle uspořádání jednotlivých horizontů (vrstev) půdy, které mají odlišné vlastnosti určujeme půdní typy. Na základě tohoto dělení vymezujeme v ČR tyto velké skupiny typů půd:

• Černozemě – typické půdy stepí, vyskytují se v nížinách a teplejších podmínkách. Mají mocný humusový horizont, jsou bohaté na živiny a vysoce úrodné. Pěstují se na nich náročné plodiny (kukuřice, pšenice, cukrová řepa).
• Povltaví, Poohří a Polabí, Hornomoravský a Dyjskosvratecký úval
• Hnědozemě – lemují oblasti černozemí. Patří ke středně úrodným půdám. Jsou to typické půdy pahorkatin.

• Podzolové půdy a kambizemě (hnědé lesní půdy)  - zaujímají téměř polovinu plochy státu. Typické pro tyto půdy je vyplavování živin z horních vrstev do spodních horizontů. Podzoly jsou průměrně úrodné. Jsou to typické půdy vrchovin.
• Vyšší oblasti České vysočiny.
• Nivní půdy – rozšířené podél řek, jsou pravidelně zvlhčovány prosakující vodou z řek.
• Rendziny – půdy v krasových oblastech na vápencích. Nevhodné pro zemědělství. Výskyt luk a lesů.
• Zamokřené půdy (gleje, pseudogleje) – občas či trvale převlhčené spodní a podzemní vodou. Pro zemědělství je nutné meliorace a zlepšení propustnosti.